V březnu se mi naskytla úžasná příležitost – být v jednom z mých oblíbených kuchařských časopisů. S obrovským nadšením jsem se pustila do nádivky, kterou jsem do té doby mockrát nedělala (vlastně asi jen jednou nebo dvakrát). Poprosila jsem tedy o pomoc moji mámu, na jejíž nádivku si pamatuji od dětství. Nevím o tom, že by se u nás připravovala na Velikonoce, ale bývala součástí slavnostního oběda. Děda ji měl rád pečenou vedle v pekáčku, aby byla křupavá, táta ji má naopak raději pečenou s masem, aby byla šťavnatá. Jedna babička ji dělala jednoduchou, s mladými kopřivami, druhá s játrovou paštikou.
Máma dost často vaří od oka, spoustu receptů má na rozdíl ode mě “v ruce”. Vařila dlouhou dobu před tím, než jsem se vůbec narodila. Přestože jsem si od ní nějakou dobu nechtěla nechat radit, občas je to potřeba. Získat od ní recept na nádivku nebylo jen tak – právě proto, že podle žádného psaného receptu nepostupuje. Na pomoc si vzala nějakou starou českou kuchařku a hledala recept, který by se nejvíc podobal tomu našemu. Místo paštiky jsem dala játra a na její radu jsem přidala mandle. Vzhledem k tomu, že kopřivy v únoru ještě nerostly, musela mi postačit hladkolistá petržel (ovšem i tu je občas umění sehnat).
Den před focením jsem byla docela nervózní a když se člověk snaží o co nejlepší výsledek, často to dopadá špatně. Nádivku jsem zapomněla ochutit a sníh jsem šlehala déle, než bylo třeba. Suroviny navíc jsem si nekoupila, takže nezbývalo než doufat, že se to podaří. Dopadlo to dobře, přestože by si nádivka zasloužila aspoň trochu soli (větší špetku jsem dala do sněhu, takže úplně neslaná nebyla). Když jsem ji ale dopekla, kuchyně se rozvoněla vzpomínkou “přesně takhle to doma vonělo, když pekla nádivku máma”.
Za dílčí úspěch počítám i to, že jsem nádivku ochránila před nenechavým čumáčkem našeho Tygra. :)
Focení samotné bylo super, především díky velmi sympatickým lidem z redakce i mému “konkurentovi” Martinovi Polačkovi. A co teprve nádivky! Obě jsou úplně jiné, ta moje je klasická česká, Martinovu vřele doporučuji buď jen tak, třeba se zeleninovým salátem, nebo s pečenou krůtou či drůbežím steakem. Na obě se tyhle Velikonoce rozhodně chystám a doufám, že Vy taky!
Pokud F.O.O.D. už neseženete, celý článek i s recepty najdete naskenované tady.
Pěkný úspěch, gratuluji!!! Stránky se moc povedly, asi si FOOD po delší době zase koupím. Jsem teď věrná Gurmetu.
Jee, děkuju. :) I když ono to bylo už loni. :))