Paříž (Paris): podruhé a lépe aneb kýč jak bič, který chcete zažít

Nejsem někdo, kdo by Paříž bezmezně miloval. Není to pro mě nejromantičtější místo na světě ani město, kam bych chtěla jezdit několikrát ročně. Přesto si myslím, že má svoje kouzlo, které stojí za objevování. Když jsem do Paříže přijela poprvé, měla jsem velké očekávání, která se nenaplnila. Takže při druhé návštěvě už mě mohla jen mile překvapit.

Z Düsseldorfu do Paříže je to necelých 550 km (tedy zhruba jako z Chebu do Ostravy) a naprosto nejpohodlnější doprava je na téhle trase vlak. U Thalys jsme sehnali zpáteční lístky za 78 eur na osobu a cesta trvala necelé 4 hodiny – v Belgii a Francii se to rozjede na krásných 300 km/h! (Cheb-Ostrava zvládnete pendolinem za 6 hodin, to jen tak mimochodem.)

Když kupujete jízdenky měsíc dva dopředu, absolutně nedokážete odhadnout počasí. Doufala jsem, že na konci srpna bude příjemné babí léto – modrá obloha, pětadvacet stupňů… Dva dny před odjezdem ale bylo více než jasné, že bude horko. Zhruba 35 °C téměř každý den… HORKO. Až v neděli teplota klesla na výrazně příjemnějších 29, v pondělí se dokonce zatáhlo a bylo pošmourno.

Co mi na Paříži neskutečně vadí, je nepořádek a smrad a připomněla jsem si to hned, jak jsme vyšli před nádražní budovu. Rozplýváte se nad krásnou architekturou nebo výbornou kávou a pod nosem vás šimrá nepříjemný zápach. Na ulici se často válí odpadky, podél chodníků teče proud všeho možného, co zrovna někdo vylil na silnici. Posedávání v parku nebo na nábřeží se pro změnu neobejde bez týpků s kyblíkem a slovy “wine, beer, champagne? good price!”, případně rachocením malých eiffelovek za “one euro, one euro”. Ale naštěstí to není to jediné, co v Paříži potkáte. Taky si na každém rohu můžete koupit výbornou bagetu, croissant nebo éclair, třetí vlna kaváren dorazila i sem a když ani to nepomáhá, stačí si dát pár skleniček vína a svět je zas o něco veselejší.

Do Paříže jsme přijeli na nádraží Gare du Nord. Budova je to moc pěkná a poznáte ji snadno: jen na přední fasádě je 6x napsáno NORD. :) Pokud nechcete utrácet za MHD, zkuste si půjčit kolo. Letos jsme měli větší štěstí, automatu nedošel papír na tisk účtenek, takže jsme mohli směle jezdit na kolech každý den. Předplatné stojí 8 euro na týden a jezdit můžete 30 minut, pak kolo na 5 minut vrátíte a můžete takhle pokračovat, dokud vám síly stačí. Stanic je po Paříži opravdu spoustu a dojedete nejen ke všem památkám a kavárnám v centru, ale i kousek za okraj.

Bydleli jsme u Jirkových kamarádů na okraji Montreuil, tedy asi 5 kilometrů od kavárny Fragments, kde jsme si užili čtvrteční snídani a výborné cappuccino. Dala jsem si toast se sýrem cottage, datlemi a medem, Jirka ovesnou kaši s banánem a opraženými lískovými ořechy. Kavárna je pěkná, docela malá a sedět se dá i venku. Jídlo nám chutnalo a kávu mají skvělou. Jen neradi slyší o espresso toniku nebo affogatu, tak se jich na to ani neptejte. Pokračovali jsme do Musée Carnavalet.

Muzea máme rádi a tohle by bylo určitě super, kdybychom alespoň trochu rozuměli popiskům… Kromě bonjour, merci a baguette francouzsky neumíme a po zkušenostech z jiných evropských muzeí jsme doufali… No, vlastně se to dalo čekat, že. :) Francouzská nechuť k angličtině je známá, nicméně i to se naštěstí mění. Zpátky k muzeu: zaujmout by vás mohla část s opravdu parádními vývěsními štíty a historickými modely města, pokoje z období několika Ludvíků a taky nádherná zahrada. Popisky jsou ale jen ve francouzštině. Z muzea jsme zajeli do Jardin du Luxembourg, kde jsme si ve stínu stromů vychutnali první z mnoha baget, sýry a víno. Kdyby mě do lýtka nepíchla vosa/včela, bylo by to perfektní odpoledne!

Protože Jirka potřeboval pracovat, zamířili jsou do Coutume Instituutti, to už ale bohužel zavíralo, tak jsme přešli do Shakespeare and Company. Tohle místo má vážně dobrou kávu, dokonalý výhled na Notre-Dame a anglické knihkupectví, které by bylo hřích nenavštívit! Na zahrádce i v kavárně vás budou obklopovat umělci a celkový zážitek bude prostě jedinečný. A když už u Notre-Dame budete, rozhodně doporučujeme sejít do spodní části nábřeží Quai de Montebello a počkat do západu slunce – romantika jak blázen! (A taky fajn místo na čtení, “piknik” nebo jen tak na vysedávání, povídání a pozorování okolí.)

Pátek jsme začali snídaní v Thank You, My Deer. Maličké kavárně, kde jsem měla zatím ten nejlepší bezlepkový chleba. Mají v nabídce jak espresso nápoje, tak filtrovanou kávu, sladké pečivo, snídaně (my jsme měli chleba se šunkou/vejcem) a obědy. Navíc prodávají bezlepkové těstoviny a granolu.

Dalších několik hodin jsme strávili v Coutume Instituutti, kde Jirka pracoval, já psala pohledy a četla si nový přírůstek do knihovny právě z Shakespeare and Company (Pamela Druckerman: French Children Don’t Throw Food). Pro práci je to naprosto ideální místo – dost prostoru u stolu/ů, Wi-Fi, ideální poměr ticha a kavárenského šumu. Rozhodně vyzkoušejte ovocné šťávy, cold brew, čerstvou filtrovanou kávu i obědové saláty. Tak dobře udělané tofu jsem dlouho neměla a v kombinaci s čočkou, zelím, špenátem a semínky to bylo ideální jídlo do parného dne.

V podvečer jsme pak vyrazili k eiffelovce, kde jsme si udělali piknik – jak jinak než s bagetou a sýry. Chtěli jsme se projít pod ní, ale bezpečnostní kontroly byly tak velké, že jsme šli raději kolem. A musím říct, že to byl mnohem hezčí pohled! Byť je to až kýčovitý symbol Paříže, mně se neskutečně líbí. A právě ze strany vynikne krásná kresba kovové konstrukce proti obloze úplně nejlépe. A pokud se navíc projdete na druhý břeh Seiny, zbavíte se i hordy turistů a prodejců věžiček a selfie tyčí. A odtud už je to jen kousek na Avenue des Champs-Élysées s Arc de Triomphe (mimochodem, sem i do několika dalších míst je do 26 let vstup zdarma), odkud je krásný pohled na město včetně eiffelovky (kterou logicky nevidíte, pokud na ní stojíte).

Sobota byl další dost horký den, který jsme začali kávou ve Fragments. Pokračovali jsme krátkou návštěvou botanické zahrady Jardin des Plantes a přírodovědného muzea Muséum national d’histoire naturelle s velmi rozsáhlou sbírkou koster zvířat i člověka. Může se to zdát trochu morbidní, ale pro mě to bylo poměrně fascinující. Když uvidíte obří kostru velryby, jednotlivé obratle žirafího krku nebo drobné ptactvo, uvědomíte si jejich opravdovou velikost i vzájemnou podobnost. V zahradách najdete i několik skleníků, specializované zahrady zaměřené na ekologii, alpské rostliny, růže nebo školu botaniky a malou zoo. (V zahradě jsme se potkali s kolegyní Terkou, která šla místo na kostry do skleníku a prý to bylo super.)

Pokud byste měli stejné štěstí na horké počasí jako my, vydejte se po obhlídce památek na koupaliště do Puteaux. Někdy se fronta protáhne až na hodinu a půl, ale stojí to za to. Kromě venkovního plaveckého bazénu je tady i poměrně velký bazén jen tak na koupání a vnitřní bazén. Většina pařížských koupališť prý vyžaduje koupací čepici, toto naštěstí ne. Ale pozor si musí dát pánové – nejsou dovoleny žádné volnější plavky. Do vody mohou jen v boxerkách nebo slipech.

“Poslední den v Paříži bývá z nějakého důvodu ten nejlepší,” říkala jsem v neděli Jirkovi. Minule nám konečně vysvitlo sluníčko, tentokrát alespoň ubralo na příjemných 29 °C. Po dlouhém spánku jsme ještě trochu mátožní nasedli na kola a jeli do Thank You, My Deer, ale než jsme tam došli, zlákal nás jiný podnik: The Hood, kavárna a bistro s výborným Asií šmrncnutým jídlem.

Po soba nudlích se zeleninou a vejcem, melounové limonádě a kávě jsme se vydali zpátky ke Gare du Nord. Poslední noc jsme totiž strávili v hotelu jen pár desítek metrů od nádraží. Pondělní vlak odjížděl v pro nás dost nekřesťanský čas – 7.55. Spát jsme ale příliš brzo nešli. Naopak jsme se večer vydali směrem k Sacré-Cœur s tím, že po cestě seženeme něco k jídlu. Měli jsme obrovské štěstí. Narazili jsme na maličkou restauraci Le Potager. Lepší jídlo jsem dlouho nejedla, nekecám! Jako předkrm jsem měla příjemně osvěžující melounové gazpacho, Jirka vejce s foie gras a topinkami. Dál jsem si dala skvěle připravenou vepřovou panenku se silnou omáčkou z vína a rybízu, bramborovou kaší a salátem, Jirka měl křupavé kachní prso s medovou omáčkou, opečenými plátky brambor, fazolky a salát. Dezert jsme si dali dohromady, protože porce byly velké a bylo by hřích byť jen trochu nechat. Ovšem vanilková zmrzlina s jemně kyselým červeným ovocem a horkým sladkým chlebem (něco jako na másle opečená bábovka) byla naprosto perfektním závěrem. I se dvěma skleničkami vína nás večeře vyšla na 59 euro – což je na místní poměry krásná cena. (A v porovnání se snídaněmi v kavárně, kdy dvě jídla, dvě kávy a limonáda obvykle vyšly na 30 euro, je to ještě lepší.) Náš poslední den v Paříži se tedy rozhodně povedl.

Co bych chtěla vypíchnout:

• Nejhezčí pohled na eiffelovku je z vedlejších parčíků (Parc du Champ-de-Mars / Allée des Refuzniks a Allée Jean-Paulhan) a druhého břehu Seiny (Port Debilly a Avenue de New York).
• Notre-Dame si nejlépe užijete z nábřeží Quai de Montebello. Nezapomeňte sejít dolů k řece a vzít si s sebou něco dobrého k jídlu a pití.
• Kola jsou nejlevnější a nejrychlejší dopravou po městě, především při kratších vzdálenostech.
• Ve všech podnicích si můžete dát kohoutkovou vodu zdarma – rozhodně není nezdvořilé si ji objednat, nebojte se toho. Až o ni budete žádat, nezapomeňte zdůraznit, že chcete kohoutkovou (tap water / carafe d’eau), jinak můžete dostat předraženou vodu v lahvi.
• Dobré jídlo (káva) tady levné není – počítejte s cca 15 eury na osobu na snídani (jídlo okolo 9 eur, káva 4-6 eur), 20 eury na oběd (hlavní chod okolo 15 eur, pití +/- 5 eur) a 30 eury na 2-3chodovou večeři se sklenkou vína.

Adresář:

• Fragments, 76 rue de Tournelles; po-pá: 8-18, so-ne: 10-18 (malá pěkná kavárna s dobrou kávou i snídaněmi)
• Thank You, My Deer, 112 rue Saint Maur; út-ne: 9-17 (kavárna s výbornými bezlepkovými snídaněmi)
• Coutume Instituutti, 60 rue des Écoles; út-ne: 9-17 (kavárna ve skandinávském stylu a ideální místo pro práci)
• The Hood, 80 rue Jean Pierre Timbaud; po-pá: 8-19, so-ne: 10-19 (velmi příjemná kavárna a bistro s výborným jídlem)
• Shakespeare and Company, 37 rue de la Bûcherie; po-ne: 10-20.30 (kavárna s perfektním výhledem na Notre-Dame a úžasným anglickým knihkupectvím hned vedle)
• Le Potager du Pere Thierry, 16 rue des Trois Frères; po-ne: 20-00 (kouzelné malé bistro pár schodů pod Sacré-Cœur s výbornou francouzskou kuchyní; u dveří se nezapomeňte zeptat, jestli mají volný stůl, případně si udělejte rezervaci)
• Musée Carnavalet, 16 rue des Francs Bourgeois; út-ne: 10-18 (muzeum historie města Paříž se vstupem zdarma, ale popisky jen ve francouzštině)
• Muséum national d’histoire naturelle, 57 Rue Cuvier / Jardin des Plantes; st-po: 10-18 (přírodovědné muzeum, vstup do 26 let zdarma)
• koupaliště Palais des Sports de Puteaux, Allée Georges Hassoux, Puteaux (venkovní a vnitřní bazény, kde nejsou potřeba koupací čepice, ale pro pány jsou povinné plavky typu slipy nebo boxerky)

PS. Bylo těch fotek málo? :) Koukněte na můj Flickr.