Paříž: nejromantičtější město na světě v mlze, smogu a bordelu

Paříž miluješ nebo nesnášíš. A ta hranice může být pěkně tenká. Zhruba tak to řekl Max, který v Paříži bydlí a my u něj těch pár dní přespáváme. Nejsem si jistá, že jsem se do Paříže zamilovala, spíš ne. Ale pořád si myslím, že je to pěkné město, které stojí za návštěvu.

Letěli jsme z Prahy o půl desáté večer a kolem 23.00 jsme přistáli na letišti Charles de Gaulle. První noc jsme přespali v hotelu u letiště (Premiere Classe), abychom se nemuseli kolem půlnoci trmácet do města. Jiříkovo “je to kousek, to dojdem”, se ukázalo na 4 kilometry bez chodníku, takže jsme si vzali taxík a šli jsme spát.

---

Ve čtvrtek ráno jsme se vrátili na letiště, odkud jsme linkou RER B dojeli na Gare du Nord, tedy severní nádraží. Cesta z letiště do města stojí 10 eur. Lístky jsou vlastně docela malé a projíždějí turniketem skrz při cestě do i ze stanice. Problém je, když se lístek v turniketu zasekne a kousek za ním čekají revizoři. Víte, jaká je pokuta v Paříži za cestu bez lístku? 50 eur. 33 pro turisty. A když nechcete zaplatit, zavolají policii a můžete strávit noc v cele. Takže zaprvé necestujte načerno, pokud nechcete přidat pár desítek eur na platy revizorů nebo máte kde přespat. Zadruhé, pokud se Vám zasekne lístek v turniketu, udělejte všechno proto, abyste ho vytáhli a neprobíhejte za někým jiným. Zatřetí, nevzdávejte se, ani pokud nemluvíte francouzsky. Pokud budete dostatečně dlouho tvrdit, že ten lístek je zaseklej dole v turniketu a platit to nebudete, on se někdo anglicky mluvící přece jen najde. Bude to nepříjemných deset patnáct minut, budete potřebovat někoho k sobě, kdo půjde zachránit lístek, zatímco Vy a Váš pas budete rukojmí pařížských revizorů, ale nakonec Vás nechají jít. (Teda pokud ten lístek nevytáhne někdo jiný.)

---

Po tomhle bájo zážitku jsme se vydali k Sacré-Cœur. Těch schodů tam vede fakt hodně. A výhled je super. Pokud nad Paříží nepluje velká mlha nebo smog. (To, o čem jsme si mysleli, že je mlha, byl tak velký mrak smogu, že o víkendu jezdilo MHD zadarmo, aby z ulic vyhnali auta a dokonce to zamořilo i cca 600 km vzdálený Wales.) Co se nám na tom kopci líbilo, byl samotný chrám. Buď jsem příliš apatická nebo jsem viděla až moc kostelů, ale nedostavilo se žádné velké wow. (A to ani později v Notre-Dame.) Tím neříkám, že pařížské chrámy nestojí za návštěvu, naopak, rozhodně se do nich zajděte podívat. Navíc je tam vstup zdarma.

---

Po cestě dolů jsem si dala croque-monsieur (toast se šunkou a sýrem), prošli jsme kolem houfu stánků se suvenýry a několika frajerů se skořápkami a vydali jsme se k Moulin Rouge, který je asi mnohem zajímavější večer, když svítí. Montmartre mě trochu (ne úplně příjemně) překvapil. Místo Amélie jsme potkali spoustu černošských a arabských imigrantů. Asi jsme se toulali po špatných uličkách. V nějakém pekařství/kebabárně na rohu jsme si dali quiche a koblížky – beignets a v Rue Blanche jsme se stavili na kafe, které sice za moc nestálo, ale bistro to bylo pěkné.

---

Dál jsme po cestě viděli: Opéru Garnier – v ulici Avenue de l’Opéra prodává makronky Pierre Hermé, zběžně a zvenku Louvre, podívali jsme se na podzemní pyramidu v Carrousel du Louvre (je tam totiž Apple Store), prošli jsme kolem Obélisque de la Concorde a zdálky jsme konečně zahlédli Eiffelovku. Povečeřeli jsme bagetu se šunkou a vydali jsme se do městské části Cachan, kde jsme měli dočasné útočiště.

---

V pátek, poté co jsme posnídali další bagetu – tentokrát s marmeládou, jsme se šli podívat na Eiffelovku zblízka. RER nás dovezlo do stanice St-Michel Notre-Dame a jako první jsme si to prohlédli tady. Škoda, že nesvítilo sluníčko, mozaika vitrážových oken musí být úchvatná. Varhaník si sem tam něco zkusil zahrát a šlo mu to! Tak a teď ta Eiffelovka. Je to zhruba 5 kilometrů pěšky a po cestě uvidíte Louvre z druhého břehu a Musée d’Orsay. Dovnitř jsme nešli, přestože vstup mají mladší 25 let zadarmo. V bistru pod muzeem jsme ale poobědvali – boeuf bourguignon s tagliatelle a hachis parmentier (francouzská obdoba cottage pie).

---

Je možné, že narazíte na kola Vélib’. Je to něco jako cycle hire v Londýně. Kdyby fungoval automat a vytiskl by mi lístek, bylo by všechno ok. Takhle mi jen vzali 150 eur zálohu, infolinka mluvila jen francouzsky a kola jsme si nepůjčili. No… Nicméně jsem řekla, že se rozčilovat nebudu a půjdem prostě pěšky. Někde, vážně nevím kde, jsme si koupili éclairs. Stačila mi chvíle, abych se zamilovala. Osobně jsem z nich víc nadšená než z makronek, takže je co nejdřív vyzkouším. A teď ta Tour Eiffel, která je velká, železná, trošku rezavá a obklopená chlapci, kteří mají ruce plné jejích miniatur a koutkem pusy usykávají “one euro, one euro, good price”.

---

Taky tam jsou havrani, předražené občerstvení a fronty na výtah. Přešli jsme na druhý břeh k Palais de Chaillot a jali se hledat něco k pití. Našli jsme supermarket a v něm kromě pití i několik fajn sýrů a bagetu. Výborná večeře! Došli jsme k Champs Élysées. V Disney obchodě neměli polštář s Olafem, tak jsme šli do HMka, kde jsem si koupila “kytičkovaný glády” (jo, jsou i u nás, ale…) a nakonec jsme došli k Arc de Triomph.

---

Když jsme po pár desítkách minut zjistili, že do 25 let máte vstup zdarma, vyšlapali jsme hromadu schodů a ten pohled byl úžasný. Byla už tma, Eiffelovka svítila, Champs Élysées byla plná aut a kruhový objezd pod námi se hemžil jak molekuly. Ten výhled je úžasný a navíc na fotkách budete mít i ten pařížský Petřín!

---

V sobotu jsme šli na free tour. Sice nejsou úplně free, protože na konci byste mohli něco dát průvodci (řekněme 5-10 eur na osobu je fajn), protože se snažil, byl zábavný, zajímavý a nedostává za to jinak zaplaceno. Byli jsme na třech v Londýně a byly skvělé. A tahle byla taky úžasná! Sandemans New Europe má prohlídky mimo jiné i v angličtině. Prošli jsme od náměstí St Michel k Notre Dame, pak k Pont Neuf, Louvre a obelisku / Place de la Concorde. Toulat se po městě je fajn, ale komentované prohlídky tomu dají něco navíc. Dozvíte se spoustu fakt i zajímavostí. Odtud jsme šli směrem k Madeleine, kde jsme našli Pret a Manger. No jo, vyšlo to levněji než oběd ve francouzské restauraci a bylo to fajn. Pak jsme se pomalu, opět přes Champs Élysées vydali na RER a “domů”.

---

V neděli to bylo jiné. Na chvíli vylezlo sluníčko a my jsme objevili Paříž, do které se dá snadno zamilovat. Uličky Rue Montmartre a Rue Montorgueil stojí za vidění. Zrovna tam byl trh plný ryb, masa, sýrů, zeleniny, čerstvého pečiva a jídla. Koupili jsme si křupavou bagetu a crepe s marmeládou a prošli jsme k cukrárně/lahůdkářství Stohrer. Éclairs, kandované kaštany, mimosa (neuvěřitelně šťavnatý a voňavý koláček), … Není to levné, ale ten výběr a ta chuť za to stojí. Bohužel jsme měli jen chvíli, protože odpoledne jsme nasedli na autobus směr Gent.

---

Proč jsem se do Paříže tak úplně nezamilovala? Neměla jsem nijak velká očekávání, přesto mě překvapil všudypřítomný nepořádek (tolik nedopalků na chodnících a v trávě!) a smrad. Ceny jsou vysoko a to si myslím i přesto, že Londýn není levné město. Připomíná mi to trochu mix Prahy a Londýna… Na rozdíl od první zkušenosti s Francií si ale myslím, že lidé jsou ochotní mluvit anglicky, pokud začnete rozhovor: “Bonjour, I’m sorry, do you speak English?” Odpověď je obvykle “little, small, short” – takže ano, trochu. Někteří lidé tvrdí, že funguje být protivný a Francouzi jsou pak milejší. Zkoušet to nechci, ale pokud na to máte nervy, klidně se do toho pusťte.

---

Co bych Vám z Paříže doporučila mimo památky? Nechcete moc utrácet? Pak se smiřte s tím, že do francouzské restaurace spíš nepůjdete. Jídlo stojí od 15 eur na osobu. To ale neznamená, že neochutnáte místní kuchyni! V supermarketu najdete dobré víno i sýry, v pekařství si kupte čerstvou bagetu, croissant nebo pain au chocolat. V cukrárně se pak porozhlédněte nejen po makronkách, ale rozhodně po éclairs a koblížcích – beignets. V jednom z mnoha stánků si dejte výbornou palačinku. Pokud jste zvyklí na dobrou kávu, spíš ji v Paříži vynechte. Vykašlete se taky na mekáč (teda pokud nutně nepotřebujete kofein), pizzu a kebab. Jste v Paříži! (Tohle máte i doma.)

---

Pár tipů (a tak trochu shrnutí) na konec:

• pokud nemáte ani euro:
  • ale je Vám míň než 25, zajděte se zadarmo podívat do muzeí nebo třeba na vyhlídku z Vítězného oblouku
  • ale máte odvahu a 150 € na účtě, můžete si půjčit Vélib kolo a po půl hodině se vozit po městě
  • můžete se procházet po Champse-Elysée a nakukovat do luxusních výloh
  • couchsurfujte a nespěte v hotelu
  • choďte pěšky nebo si počkejte, až bude ve městě tolik smogu, že bude jezdit MHD zadarmo!
  • zajděte si na nějakou free tour (když něco v kapse najdete, průvodce bude rád)

• s pětieurovkou v kapse si můžete dopřát:
  • dvě kávy, které ale nebudou moc dobré
  • pět croissantů k snídani
  • crepe nebo gallete
  • pět čerstvých baget
  • dvě makronky
  • aspoň jednu éclair
  • kus dopravy po městě (od 1,80 €)
  • obloženou bageta
  • několik litrů Evianu
  • dva sýry a bagetu – takže fajn večeři

• s desetieurovkou můžete:
  • svést se RER z letiště do města
  • koupit si láhev super vína
  • pořídit si dvojnásobek všeho předchozího
  • vyvezete se až nahoru Eiffelovky
  • pozvat někoho na zákusek

• když to dáte dohromady:
  • bude Vám to stačit na docela normální oběd v restauraci
• pokud jste šetřili dlouho:
  • ubytujte se v hotelu u letiště (45 € za noc)
  • kupte si jedno-, dvou-, třídenní jízdenku na MHD
  • vyzkoušejte nějakou lepší restauraci, a pak mi dejte vědět, jak Vám chutnalo! :)