Londýn (London): dopiš bakalářku a jedem se najíst

Jaký je Londýn? Skvělý! Jinak bych tam tak ráda nejezdila. Vím, že jsem o jídle v Londýně už psala, ale tentokrát mám tak trochu jiné zážitky, o které se chci podělit. Začnu ovšem něčím, co s výletem do Londýna souvisí jen na půl. Jeden blog mi nestačí, proto jsem se pustila do psaní dalšího. Je (bude) také o jídle, ale budu ho psát anglicky. Nápad na anglickou verzi jsem měla už dávno, ale pořád jsem se nemohla odhodlat, protože svou angličtinou si nejsem dostatečně jistá. Londýn a J. mě k odhodlání “dokopali”. Little Food Lover je pro mě odrazovým můstkem k překonání studu a cestou k postupnému vylepšení mého druhého nejmilovanějšího jazyka. (Má náklonnost k angličtině a jazykům celkově, literatuře, cizím kulturám a kuchyním má mnoho společného i s mou láskou k Londýnu.)

(Pokud jste to už někde četli, tak se omlouvám, ale nějak to nedokážu vynechat.) Na svoji první návštěvu Londýna nikdy nezapomenu. Bylo to před deseti lety a já jsem za to svým rodičům, kteří mi prodloužený zájezd v propršeném hlavním městě Británie dali k 13. narozeninám, pořád nesmírně vděčná. Některá místa jsem poznávala i při svojí druhé návštěvě (konec prváku na gymplu, týdenní školní pobyt v Salisbury s návštěvou Londýna), třetí (loni) i té letošní. Každá z těch návštěv byla jiná, každá mi ukázala Londýn z jiného pohledu.

Letošní cesta do Londýna začala zhruba v půli dubna, kdy se můj milý rozhodl, že okamžitě kupujeme letenky (vyšly cenově docela pěkně) a v květnu poletíme. Ráda bych podotkla, že v polovině května jsem měla odevzdat hotovou bakalářku a v době rezervace letenek jsem neměla napsáno téměř nic. Následovalo tedy nejen těšení na skvělou dovolenou, ale hlavně trochu toho studentského stresu, že nevím, jak to zvládnu. Povedlo se, bakalářku jsem měla dokonce odevzdanou dřív, než jsme měli jisté ubytování v Londýně (jestli tohle, mami, čteš, tak jak víš, dobře to dopadlo a pod mostem jsme nespali). Pokud chcete bydlet levně, vyzkoušet si opravdové bydlení u Londýňanů, poznat nové lidi a dostat skvělé tipy na výlety, pak doporučuji AirBnb (placené; využili jsme loni i letos) a Couchsurfing (zadarmo; byli jsme letos poprvé a dopadlo to skvěle).

Jedna z věcí, kterou bych ráda mimo jídlo zmínila, je doprava po Londýně. Síť městské hromadné dopravy je obrovská, skvělá a dle mého i spolehlivá. Vlaky, metro a autobusy Vás dopraví opravdu kamkoli (a metro má mít v blízké budoucnosti dokonce provoz 24/7), občas je to ale docela drahá sranda. Vlaky jsou nejdražší a stejně jako metro je jejich cena různá podle pásem a denní doby (ve špičce je přirozeně dražší), autobus má fixní cenu a nezáleží tak, kolik zastávek v něm jedete. Týdenní travel card stojí necelých 60 liber a umožňuje neomezené cestování. Oyster card je něco jako naše slavná karta Pražana (Opencard) – nabijete si na ni peníze a při vstupu a výstupu (mimo bus) si u turniketu pípnete. Vyjde to velmi obdobně (tudíž dost draze).
Letos jsme si vyzkoušeli půjčování kol. Je to super – vychází to velmi levně (10 liber na týden na neomezené půjčování kol po dobu 30 minut s 5minutovými přestávkami) a je to snad nejrychlejší způsob dopravy nejen ve špičce. Řidiči červených dvoupatrových autobusů i černých taxíků jsou ohleduplní, není tedy potřeba mít strach. Jen nejezděte na červenou, byť to mnozí místní cyklisté dělají (a někteří pak skončí pod koly náklaďáků).
Poslední poznámka: pokud přiletíte na letiště Stansted, pak do města jeďte autobusem, je zhruba 3x levnější než vlak.

A teď k jídlu! Ochutnali jsme toho spoustu (ale díky ježdění na kole jsme neměli takový pocit provinění). O parádním občerstvení v The British Museu (které má vstup zdarma) jsem psala loni. I letos měli skvělou polévku, která v deštivém dni zahřála. Ostatní zážitky ale budou nové, cizokrajné, jindy typicky britské a jako tip pro cestovatele snad i užitečné.

Shoreditch je místo, kde si můžete koupit vintage oblečení, trička s roztomilými i vtipnými obrázky, dřevěné kryty na iPhone, povlaky na polštáře s britskou vlajkou, klobouky i jídlo z různých koutů světa. Hlavní tržiště se jmenuje Old Spitalfields Market. Kromě restaurace Leon (o té jsem taky psala loni) a Canteen (vydali skvělou kuchařku Great British Food) tady najdete i menší stánky a okénka s evropským i exotickým jídlem. Můžete ochutnat třeba karibské BBQ kuře, indickou samosu, francouzské makronky, japonské sushi, muffiny, sušenky, sladké chlebíčky a spoustu dalšího.

Volně pak můžete pokračovat na přilehlou ulici Brick Lane. Ta je proslulá indickou kuchyní a vintage obchody (méně moderně řečeno jde o spoustu second handů). Pokud máte chuť na pobízení k návštěvě na každém druhém kroku na autentické karí, pak se sem rozhodně vydejte. Minimálně pro tu atmosféru.

A až toho budete mít dost, vydejte se na Columbia Road, kde se každou neděli od 8 do 3 konají květinové trhy. Nádherná podívaná, která stojí za to!

Kousek od Regent’s Parku najdete nádherné kanály v Camden Town, podél kterých je velmi krásná projížďka na kole. I v Camdenu najdete trhy se spoustou skvělého jídla. K dostání je nejen spousta exotiky, ale i tradičnější evropská kuchyně a samozřejmostí jsou i jídla vegetariánská a veganská. Pokud už budete najedení, prozkoumejte stánky drobných řemeslníků (neodolala jsem náušnicím ve tvaru lízátek) nebo si udělejte alespoň krátkou procházku podél vody.

Místo, kde jsme sice nic neochutnali (protože jsme byli plní k prasknutí), ale vypadalo neskutečně lákavě, je Chinatown. Čínská čtvrť s restauracemi, za jejichž okny visely pečené (možná uzené?) kachny a všechno neskutečně vonělo. Kromě hotového jídla si tady můžete nakoupit i v několika obchodech s autentickými asijskými surovinami.

Chinatown je jen pár minut od Leicester Square (resp. Cranbour Street), kde mají skvělé fish&chips. Psala jsem o nich loni. Tentokrát jsme si vzali jídlo s sebou a poseděli jsme na zídce okolo parčíku na náměstí. Porce enormně velká, cena při zabalení s sebou zas tak enormní není (v britských podnicích cenově rozlišují, jestli jíte uvnitř, nebo si berete jídlo s sebou – daň je nižší).

Další skvělé fish&chips měli v Golden Union v Poland Street. I sem se dá bez problémů dojít pěšky z Leicester Square.

V Black Lion na Bayswater Road (kousek od Hyde Parku) byla ryba s hranolkami prý také dobrá. Já jsem si dala skotské vejce (popravdě už jsem na třetí rybu v těstíčku chuť neměla) a bylo dobré. Ceny relativně ucházející, žádná past na turisty.

Na severu Londýna hledejte Alexandra Palace. Nádhernou vyhlídku na město, místo prvního televizního vysílání BBC a farmářský trh. Na trhu koupíte čerstvou lokální zeleninu a ovoce, sýry, maso, mléko i vejce z místní produkce, spoustu sladkého jídla i nějaké to pití (třeba čaj nebo limonádu), britské (páje nebo skotská vejce) či exotické (například indické nebo jamajské) pokrmy. Nemusíte jet autobusem až před palác, ale můžete si udělat velmi příjemnou procházku přírodou (jako my, kteří jsme vystoupili příliš brzo, abychom to nepřejeli).
Pokud do Londýna pojedete a aspoň některý z mých tipů shledáte jako užitečný, určitě mi dejte vědět. A pokud máte tip pro mě, sem s ním!