prosinec 2016: Citov, Praha, Brno, Vánoce & bullet journal

Milý deníčku,

Vánoce jsou o stresu, frontách, shánění modrého z nebe a zařizování nemožného na počkání… Přesně to se valí ze všech stran, ale já věřím tomu, že Vánoce jsou nakonec jedno z nejhezčích období v roce. Nejen kvůli ozdobám a cukroví, ale především lidem. Potkáte se s celou rodinou, popřejete si s přáteli, které třeba celý rok nevidíte nebo těm svým milovaným po roce zase řeknete, jak moc je máte rádi. :) Doufám, že vaše letošní Vánoce byly i se spáleným plechem lineckého, kostí v krku a hořícím stromečkem ty nejkrásnější!

My jsme Vánoce (už naše deváté společné!) prožili v Düsseldorfu, ale na návštěvu rodiny a kamarádů v Česku jsme samozřejmě nezapomněli. Naplánovali jsme si ji hned na začátek prosince.

Byli jsme pár dní v Praze, chvíli v Citově a nechybělo ani moje stále oblíbenější Brno. Obešli jsme pár pražských i brněnských kaváren, při projíždění Olomoucem jsme se stavili v čajovně, v Brně jsem ochutnala sice naprosto nevánoční ale skvělý klobásový hot dog s křenem, v Citově mi málem umrzly ruce, ale hlavně jsme poobědvali s celou mojí rodinou a nafasovali jsme pár krabiček cukroví a dárky s pokynem rozbalit až pod stromečkem.

Když jsme v Praze, bez kafe nemůžeme odjet. Ať už je to Ema, Místo, Šálek nebo místo, kde jsme ještě nebyli. Posledně to byla bitcoinová Paralelní Polis, kde se líbí obzvlášť Jirkovi.

V prváku na gymplu jsem byla některý večer sama doma a napadlo mě, že bych si mohla vyzdobit pokoj. Vzala jsem temperky a začala jsem čmárat po zdech. Měla jsem, narozdíl od rodičů, z toho dost pubertálního výtvoru radost. A až do listopadu to tam zůstalo. Nicméně pokoj si zasloužil zateplit strop a vymalovat, proto jsem se po deseti letech znova chopila štětce a tentokrát se svolením rodičů jsem střízlivě vyzdobila kus jedné zdi. Takhle jsem pořád doma, ať jsem doma kdekoli. A aby bylo jasno, nejsem jediná ehm kreativní duše v naší rodině. Moje starší sestra Lenka chystala adventní výstavu v citovském kulturáku, kde jsem se zúčastnila soutěže o nejlepší bílé/bílkové cukroví s citronovými kuličkami z bílé čokolády. Nevyhrály, ale úspěch měly! :)

Brněnské Vánoce jsem si užila s tou nejlepší nejlepší kamarádkou. A chvíli i bez ní, ale vynahradila jsem si to aspoň její bakalářkou ve Skøgu a V Melounovém cukru. Mimochodem, jídlo na vánočních trzích bylo celkově vážně super, nemluvě o svařácích a punčích!

Celkem jsem v Česku byla devět dní, což bohužel není moc – Jirka navíc odjel dřív, aby mohl jít do práce – a do Düsseldorfu jsem se vracela s ošklivou rýmou. Let tomu moc nepomohl, dokonce jsem nedávno četla, že nachlazení z letadla si odnáší prakticky každý, protože bacily jsou všude od opěrek po okénka… Naordinovala jsem si proto česnečku, zázvorový čaj s medem a golden milk (na recept se můžete těšit, už je nachystaný!). Jak se to říká, léčená rýma trvá týden, neléčená sedm dní? Za to můžu dát ruku do ohně. :)

Na Nový rok se kromě čočky všichni těšíme i na hromadu předsevzetí, na které se za týden vykašleme a s koncem ledna zapomeneme. Ale to neznamená, že rok 2017 nebude skvělý! Přeju vám všem (a sobě taky), ať je to rok plný lásky, přátelství, barev, radostných setkání, výborného jídla a především nádherných vzpomínek. Díky, že jste se mnou. :)

PS. Pokud rádi plánujete a malujete, zkuste bullet journaling. Spoustu inspirace najdete na pinterestu a instagramu. Svůj tečkovaný blog jsem koupila v obchodě Tiger.

PS2. Včera jsme si zašli na silvestrovské pivo do Irish pubu a ohňostroje jsme pak sledovali pěkně z tepla domova. (To páté patro má něco do sebe!) Doufám, že máte všechny prsty.