září & říjen 2016: Oktoberfest, Kaiserswerth, Benrath & moderní umění v Düsseldorfu

Milý deníčku,

začíná být pořádná kosa… Ani jsem se nenadála a už abych nosila na kolo rukavice. Kde jsou ty dny, kdy ještě v půl desáté večer bylo dost teplo i světlo na vysedávání na balkoně? Rozhodně si nechci stěžovat, podzim patří mezi moje nejoblíbenější období v roce. Je ideální počasí na horkou čokoládu (ve skutečnosti ji mám jen jednou dvakrát za rok, ale ta představa stačí) a čaj s medem, na vaření eintopfů a utrácení peněz za huňaté šály.

Na konci září jsme se na chvíli “vrátili” do Mnichova. Po šesti měsících jsme se tak znova podívali do Anglické zahrady, zašli jsme si na úžasnou kávu do Mahlefitzu, neúspěšně jsme se pokoušeli navázat přátelské vztahy s kočkami v Katzentempel a zašli jsme si na radler a schnitzel na Viktualienmarkt. Přijeli jsme jen na otočku a prakticky jen kvůli Oktoberfestu. Loni jsem vypila asi půl piva (= 0,5 l) a na všechny ty opilce na lavicích jsem koukala docela shora (vlastně zdola), letos jsem vypila piva víc… A na lavici jsem – i když ne docela dobrovolně – nakonec stála taky. Řekněme, že následující ráno jsem měla docela žízeň, ale stydět se za sebe nemusím. :)

Víte, jak daleko od sebe jsou Düsseldorf a Mnichov? Daleko. Nějakých šest set kilometrů, tedy asi 5-6 hodin vlakem. Ceny u Deutsche Bahn nejsou lidové (alespoň ne s ohledem na český plat), se zpožděním se budete muset naučit žít a online jízdenku musíte vytisknout. Při cestě do Mnichova jsme nabrali krásné dvě hodiny, při cestě zpátky už jen asi půlhodinku, což jsme zhodnotili jako úspěch. Ovšem cesta podél Rýna je naprosto neskutečná! Za ten rozsezený zadek to rozhodně stálo. Těch vinic, hradů a maličkých pevností, malebných vesniček a přírody! Pokud budete mít tu možnost, rozhodně si vyhlídkovou jízdu Porýním dopřejte.

Ještě v první půlce října bylo krásně teplo, takže jsme si udělali dva kratší výlety na kole. Pravda, když jsme jeli na Kaiserswerth, zahřáli jsme se spíš samotným pohybem a snad minutu po návratu domů začalo pršet, ale i tak to bylo super! Prošli jsme se ruinami hradu, dali jsme si parádně nadýchanou Schoko-Rolle (čokoládovou roládu) v pekařství/cukrárně na krásném náměstíčku, zapili jsme to vlastním příjemně vychlazeným čajem a po cestě domů jsme viděli nejen spoustu přistávajících letadel (kousek od Kaiserswerth je třetí největší německé letiště), ale i stádo oveček.

Při dalším výletu, tentokrát k zámku Benrath, jsme měli větší štěstí na teplo a sluníčko. Při posedávání na betonové zídce jsme pozorovali starší páry s parádně oldschoolovými foťáky (vygooglila jsem, že odborně se tomu říká dvouoká zrcadlovka) a mladší páry s nabušenými fotografy (protože svatební fotky vyžadují sladce rozostřený růžový zámek v pozadí). Až nás to přestalo bavit, sedli jsme na kolo a popojeli k Rýnu, kde by sice vznikly mnohem parádnější fotky, ale možná je dobře, že právě tam bylo jen spousta rodičů s prcky, kteří pod krásně zbarvenými stromy koukali na nákladní lodě plné kdovíčeho, krmili ryby a kachny a povídali si.

Přestože státní svátky a volné dny se v Německu a Česku prakticky nepřekrývají, prodloužené víkendy v září a říjnu jsme si užili na sto procent! Postupně za námi přijely naše dvě kamarádky. Na návštěvách je úžasné nejen to, že se vidíme s kamarády, kteří bydlí stovky až tisíce kilometrů daleko, ale díky různorodým zájmům objevíme spoustu zajímavých míst a věcí. Takže kromě seznamovacích procházek po městě s občasnými zastávkami v obchodech (a že jich tady je!), v kavárnách (těch je míň) a v hospodách (těch je suverénně nejvíc – ne nadarmo se düsseldorfskému Altstadtu přezdívá “nejdelší bar na světě”) na ochutnávku piva Altbier a likéru Killepitsch (místní 42% “becherovka” z 90 druhů ovoce, bylin a koření), jsme objevovali i kulturní část města.

Já, Jirka a moderní/současné umění se neznáme příliš dlouho. Naše první bližší seznámení proběhlo loni v mnichovské Pinakothek der Moderne (Mnichov) a Tate Modern (Londýn) a ač nedopadlo úplně špatně, bylo to trochu rozpačité. Nicméně tentokrát jsme se s kamarádkou Terkou podívali do tří galerií: KIT, K21 a K20. První dvě jmenované se zaměřují na současné umění a obě měly naprosto ohromující instalace – a to bez přehánění! Pokud tedy budete mít do Düsseldorfu cestu, KIT a K21 jsou galerie, které jednoduše nesmíte minout. V K20, která je orientovaná na moderní umění, a to převážně obrazy, jsme si to sice tolik neužili, ale pokud chcete vidět Picassa, Braqueho, Kandinskyho nebo Mondriana naživo, rozhodně neváhejte.

Podzim mě baví, láká k zababušení se do deky s horkým čajem a knížkou. A právě na čtení jsem si konečně našla víc času a mám z toho neskutečnou radost! Od konce léta jsem přečetla několik parádních knížek: Fault in Our Stars (Hvězdy nám nepřály), Looking for Alaska (Hledání Aljašky), The Opposite of Loneliness (zatím nemá český překlad), The Xenophobe’s Guide to Germans (Xenofobův národnostní průvodce: Němci) a The Loveliest Chocolate Shop in Paris (Báječný krámek s čokoládou). Už dřív jsem četla od Johna Greena Paper Towns (Papírová města) a musím říct, že byť už nejsem teenager, jeho knížky se mi neskutečně líbí, takže se do nich určitě pusťte i v případě, že váš věk nezačíná jedničkou. Rozečetla jsem i Look Who’s Back (Už je tady zas) a zatím poslední díl Game of Thrones (Hra o trůny), ale nějak mě to nebaví, tak jim dám ještě čas.

Že napíšu na blog něco tak trochu deníčkového, mě napadlo po filmu American Beauty (Americká krása). Říkala jsem si, že by byla hrozná škoda ten film nedoporučit někomu dalšímu (já vím, je to sedmnáct let stará klasika, ale to neznamená, že ji už viděli všichni!). A nejen ten, ale i pohádky How to Train Your Dragon (Jak vycvičit draka) a Despicable Me (Já, padouch), které mě rozbrečely snad víc než Titanic. NA TOM PRKNĚ BYLO DOST MÍSTA PRO OBA! Užijte si nádherný podzim, nezapomeňte na deku, knížku, film a něco dobrého k tomu. :)

PS. Jirka byl v Praze a stavil se v Next Door, prý to bylo parádní. Dal si telecí kýtu s hříbkovou omáčkou, větrník a zmrzlinový-perníkový pohár.

PS2. Já jsem byla v Düsseldorfu a měla jsem se taky fajn!