Blogování jsem loni tak trochu pověsila na hřebík. Nápady na recepty mám, ale za poslední půl rok jsem téměř nebyla v kuchyni, která by mě k vaření a pečení táhla. Až teď jsem pochopila kamarádky, co mi říkaly, že se jim v jejich kuchyni vařit nechce… Tento týden se to ale změnilo – už popáté jsme se v rámci Mnichova přestěhovali a tentokrát je tady kuchyň, ve které se mi líbí a do nových receptů na blog se s chutí pustím. I když jsem vařila a pekla míň než dřív, aspoň jsem cestovala. Tak se s Vámi zatím podělím o to.
Jak mnozí vědí, od července po dobu neurčitou bydlím v Mnichově. S drobnými přestávkami, kdy se vracím z různých důvodů do české kotliny. Třeba kvůli práci, návštěvě rodiny, kamarádů, kadeřníka nebo tatéra. Tímhle bych mohla tak trochu zhodnotit loňský rok, že? Práci mám stále stejnou, jen už ze mě není asistentka, ale “jen” copywriter. A tím chci být i v roce 2016. Rodinu a kamarády sice vídám míň, než bych asi chtěla, ale to je tak trochu úděl toho, když se přestěhujete dál než blízko. Ale díky všem těm sociálním médiím a sítím a komunikátorům jsme v kontaktu a to je super! Můžete bydlet, kde chcete, ale jakmile máte internet, máte své blízké vedle sebe. Vlasy mám pořád modré, ale je třeba je pravidelně dobarvovat, protože šílený odrosty a divně tyrkysová zelená nevypadají moc dobře. A tetování? Až se někdy sejdem, ráda se pochlubím.
A teď k tomu cestování. V rámci Německa jsem toho zatím moc nepoznala, zato v prosinci jsem se podívala do rakouského Innsbrucku a Salzburgu. Obě města jsou architektonicky moc hezká a rozhodně stojí za návštěvu. Dokonce i ten solnohradský kopec s pevností se vyplatí zdolat! Výhled na město je totiž úžasný. Jen si připravte asi 5 euro na vstup – platí se zhruba v druhé třetině kopce. Co se týče jídla a pití, nedokážu osobně nic moc doporučit. Sice jsem tam jedla i pila, ale nijak zvlášť nadšená jsem nebyla… Vídeňský typ kaváren není můj šálek čaje, natož kávy.
INNSBRUCK
SALZBURG
Dvaadvacátého prosince – ano, přesně před Vánoci – jsme odletěli do Londýna. Největší pecka byla dostat se z Mnichova na Moravu. Tak trochu se nám pokazilo auto a čekala nás téměř sedmihodinová cesta. Naštěstí byl problém snadno vyřešen – zastavit ano, ale ne motor. Nafty bylo tak akorát. Cajk, splněno, dojeli jsme akorát na super guláš k večeři. Mezi Citovem, kde jsme poobědvali předvánoční salát s řízkem, a Londýnem, kde jsme dojeli řízky s chlebem (jep, když víte, že se “domů” dostanete ve dvě ráno, řízky od mámy vytáhnete z kufru fakt rádi), jsme si dali krátkou pauzu v Brně na bramborák, trdelník, svařák a punč a čokoládu s rumem… A na kafe. V Melounovým cukru.
Londýn! Hurá! Fish&chips, hotovky ze supermarketu, čtyřpintový pixly s mlíkem (= 2,272 l – vím to jen proto, že přede mnou právě jedno takový mlíko stojí a píšou to na obalu), sendviče a smoothie všude, dobrý kafe, divný lidi, anglicky mluvící lidi, anglicky psaný knížky, anglický nápisy v MHD, dva kohoutky, déšť, muzea zadarmo, předražený bruslení, těžký městský kola, nesmrdící autobusy, smrdící podchody, exotický jídla na marketech, pivo bez pěny, cuppa (= cup of tea / čaj s mlíkem) pohledy s královnou a Banksy na tričkách, mikinách, plakátech, magnetech, obrázcích, obalech na Oyster a občas i na zdech… Tohle je Londýn. Když jsme byli v maličkým bistru na Columbia Road, modrovlasá holka na mě houkla pozdrav a Jirka mi pak říkal: “Já chápu, proč se ti tady tak líbí… Nejsi jediná divná.” :-) A má pravdu. Proto se mi tady líbí. Londýn je mix, kde může být každej doma. I medvěd, co má rád marmeládu.
St Paul
Columbia Road
Vánoce jsme oslavili parádně. V M&S jsme koupili krůtí maso do sendvičů, hotovou brusinkovou omáčku s portským, bramborovou kaši a salát. Sice jsme to jedli až 27., protože na Štědrý den i na Christmas Day jsme jedli venku, ale co – bylo to super. Crackers jsme měli šest, takže jsme práskali každej třikrát a máme dva mini hlavolamy, nefunkční pinzetu, stojánky na golfový míčky, miniaturní bloček a nějakou další blbost. Protože 24. je v podstatě normální den, obchody mají otevřeno obvykle aspoň do šesti nebo sedmi, spíš i dýl. Ovšem 25.-26. je většina míst zavřená a to včetně muzeí a podobných institucí. Takže jako doma.
Leadenhall Market
Na londýnský ohňostroj, který byl mimochodem skvělý, se můžete podívat na YouTube. My jsme na něj koukali z Parliament Hill v parku Hampsted Heath (odkud máte celé město od Canary Wharf přes City of London až po západ města jako na dlani). Nejhezčí na tom všem ale bylo, když lidi okolo zpívali Auld Lang Syne a ozvalo se “Happy New Year!” pokaždé, když se někdo s někým potkal nebo do sebe nechtěně narazili (přece jen byla kolem půlnoci tma…). Po přípitku kvalitním francouzským vínem, který vybral náš francouzský kamarád, jsme se pomalu vydali domů. Město žilo, před bary a kluby stály fronty a skupinky polooblečených holek (v tu chvíli si uvědomíte, že deset nad nulou je pro Angličanku ideální počasí pro šaty bez rukávů a tenký silonky a v zimní bundě a s touhou po čepici si připadáte jako trapnej nanuk – už mi chybělo jen dřívko).
Kam jsme se tentokrát podívali? Hodně jsme se procházeli centrem – kolem Millenium Bridge, St Paul, Tower of London a Tower Bridge, zajeli jsme na hřbitov Highgate Cemetery, do muzeí V&A Childhood Museum (hračky a dětství, výstava o nucené dětské migraci), Geffrye Museum (anglické domy, domovy a zahrady), Natural History Museum, podívali jsme se i do Harrods, Winter Wonderland v Hyde Parku a Tate Modern. Byli jsme v kině na The Danish Girl; v neděli, kdy jsem pod dekou potila nachlazení, se Jirka zašel podívat do Imperial War Museum a do kina na nový Star Wars. Jedli jsme především na trzích Borough Market (Pieminister, Scotchtails, Soul food), Old Spitalfields Market (Poppie’s Fish&Chips (zatím fakt nejlepší, co jsme v Londýně měli), Bleecker St. Burger, Café Carribean (úžasný BBQ kuře), Pink Grapefruut (smoothie a limonády); etiopské vegan&chicken combo) a Camden Lock Market (Cupcake and Shhht!; beef bourguignon burger, kukuřičná placka s masem a plantainovými chipsy, burrito), ale i v Pret a různých malých kavárnách, hospodách, bistrech a fast foodech.
Highgate Cemetery
Camden Lock Market
Po Silvestru nám v Londýně zbylo už jen pět dní. Z toho jeden jsme strávili v Brightonu. Asi ten nejupršenější ze všech. Víc času jsme snad strávili v bistrech a kavárnách, protože stačil minutovej slejvák a my byli skoro durch mokří. Postupně jsme byli v Coffee @ 33, kde mají parádní mini pražičku (praží zrna cca 13 minut od zelené po hnědou a dělá pěknou vůni a zvuk), Small Batch Coffee Company (skvělý kafe a do 4. odpoledne mají i filtrovaný, ale to jsme nestihli) a pubu The Cow (super burger ze 28 dní stařené krávy a moc fajn zázvorový pivo, ovšem obsluha tak nějak odpovídala názvu podniku). Utíkali jsme před vysokýma vlnama (a někteří z nás z nich padali doslova na zadek), klouzali jsme se po mole plným kolotočů a (ne)výherních automatů na dvě pence, bojovali jsme s deštníkovým satelitem (představte si vítr, co obrací deštník… a teď si představte, že sice z jedné strany máte domy, ale z druhé moře a tak to fouká krapet víc) a dýchali jemně osolenej mořskej vzduch.
Brighton Pier
Pár vět závěrem? Léčiva na bolest a nachlazení koupíte běžně v supermarketu/drogerii, stačí být starší 16 let. Levný a dobrý sendviče (od jedné do tří liber – tedy za cenu trika z Primarku) taky běžně koupíte v supermarketech/drogeriích, ale na věku nezáleží. Ready to eat jídla (= hotovky k ohřátí) mají moc fajn třeba v M&S nebo Sainsbury’s – koukněte na složení, a pokud se vám líbí, nebojte se toho, většinou chutnají moc dobře. Fakt. Z dezertů vyzkoušejte trifle a custard tart. Do Starbucks a Costa choďte maximálně na záchod nebo na čaj. Zajděte si na pivo do pubu. Nechoďte tam moc pozdě, většinou se končí kolem půlnoci. Jezte na trzích. Pijte dostatek čaje s mlíkem a nekoukejte na předpověď počasí, stejně bude pršet. Cestování je boží, tenhle rok bude taky boží, tak si ho užijte!
PS. Měli jsme štěstí a sehnala jsem zpáteční letenky z Brna do Londýna (Stansted) za celkem 1 076 Kč (dvě osoby) a jízdenky do Brightonu za 20 liber (cca 750 Kč). Takže i s omezeným budgetem se dá někam vyjet. :)
Leave a Reply